A nezbláznit se z toho
Život se mění. My se měníme. Naše těla se mění. Jen naše domovy někdy stále žijí v roce 1998.
Ve skříni visí oblečení do práce, do které už nechodíme. V kuchyni máme nádobí pro dvanáct lidí, přestože nejčastěji vaříme pro jednoho nebo dva. A ve sklepě čekají věci, které se „jednou určitě budou hodit“.
Některé tam čekají už třicet let. Jsou velmi trpělivé.
Třetí třetina života je dobrý čas podívat se na svůj domov novýma očima. Ne proto, že bychom se měly všeho zbavit, přestěhovat se do garsonky a vlastnit jeden hrnek.
Ale proto, že náš domov by měl odpovídat životu, který žijeme dnes.
Downsizing nebo rightsizing?
Downsizing je zmenšování. Menší byt, méně nábytku, méně věcí.
Rightsizing je něco jiného. Je to hledání správné míry.
Možná zjistíte, že menší domov vůbec nepotřebujete. Jen už nechcete, aby jeden pokoj sloužil jako odkladiště věcí, ke kterým se nikdo nehlásí. Ani dospělé děti, kterým údajně patří.
Rightsizing nezačíná otázkou:
Čeho se musím zbavit?
Začíná otázkou:
Co dnes opravdu potřebuji ke svému životu?
A také: Jak chci v dalších letech žít? Chci více cestovat? Mít méně práce s domácností? Konečně si vytvořit místo na jógu, čtení nebo tvoření?
Domov má náš život podporovat. Ne nás zaměstnávat na další poloviční úvazek.
Proč je lepší začít dříve
Nejhorší chvíle pro třídění celého domu je několik týdnů před stěhováním.
Tehdy nemáme čas, energii ani chuť přemýšlet, proč doma stále uchováváme tři staré peřiny, nefunkční mixér a vánoční dekorace, kterými by šlo vyzdobit menší náměstí.
Když začneme dříve, můžeme se rozhodovat pomalu a po svém.
Jeden šuplík. Jedna police. Kabelky. Hrnky. Deset kusů oblečení.
Žádný víkendový útok na celý dům. Žádný kontejner přistavený pod oknem. Jen malé kroky, které skutečně dokončíme.
Co si ponechat
Nemusíte si nechávat jen věci, které nutně potřebujete.
Domov není sklad základních životních potřeb, patří do něj také oblíbené knihy, obrazy, fotografie, věci z cest a předměty, které mají svůj příběh.
Pomoci mohou tři otázky:
- Používám tuto věc v životě, který žiji dnes?
- Hodí se mi do života, který chci žít dál?
- Vybrala nebo koupila bych si tuto věc znova?
Ta poslední otázka bývá velmi užitečná.
Protože „jednou by se to mohlo hodit“ se dá říct téměř o všem. I o krabici kabelů, u kterých už nikdo neví, k čemu patří.
Pokud vám věc dělá radost, nechte si ji.
Pokud ve vás vyvolává hlavně pocit viny, povinnosti nebo otázku „Proč tohle ještě pořád mám?“, možná je čas se s ní rozloučit.
Nezačínejte fotografiemi po mamince
Sentimentální věci si nechte na později.
Začínat dopisy, fotografiemi nebo věcmi po blízkých je podobné jako začít cvičit tím, že se přihlásíte na maraton.
Nejdříve si rozhodování natrénujte na běžných věcech. V koupelně. V kuchyni. Ve skříni.
Až zjistíte, že se dokážete s věcmi loučit bez výčitek a bez toho, aby se zhroutil svět, můžete se pustit i do náročnějších kategorií.
Domov pro život, který žijete dnes
Příprava domova na třetí třetinu života neznamená vymazat minulost.
Znamená vybrat si z ní to nejcennější.
Z minulosti si vybírám to nejcennější.
Přítomnosti dávám prostor.
Budoucnosti nechávám místo.
Nemusíte udělat všechno najednou. Vyberte si dnes jedno malé místo a podívejte se na něj očima ženy, kterou jste dnes.
Ne té, kterou jste byla před dvaceti lety.
Ani té, kterou možná jednou budete.
Život není o úklidu. Ale v domově, který odpovídá našemu současnému životu, se prostě lépe žije.
A možná je právě tohle pravý smysl rightsizingu:
Méně věcí. Méně stresu. Více života.
Pokud cítíte, že váš domov stále patří spíš vašemu minulému životu, ale nevíte, kde začít, ráda vám pomohu najít první malý a zvládnutelný krok.